High-Level Data Link Control

HDLC, anglicky High-Level Data Link Control, česky doslova Vysokoúrovňové řízení datového spoje je komunikační protokol linkové vrstvy vycházející z protokolu Synchronous Data Link Control vyvíjený od roku 1979 Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) ve spolupráci s Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC). HDLC pokrývá široké spektrum sériové komunikace:

• poskytuje spolehlivou spojovanou i nespolehlivou nespojovanou službu
• může být použit pro obousměrnou poloduplexní (anglicky v HDLC terminologii two-way alternate, TWA) a duplexní (anglicky two-way simultaneous, TWS) komunikaci, i pro komunikaci jednosměrnou (simplexní, anglicky one-way)
• může se používat na vícebodových vyhrazených spojích, na dvoubodových pevných nebo komutovaných linkách, i v sítích s přepojováním paketů
• může používat synchronní i arytmický přenos s osmibitovými nebo sedmibitovými slabikami
• stanice mohou komunikovat v režimu nadřízená-podřízená nebo jako rovnocenné

Z HDLC je odvozena celá řadu protokolů jako LAPB, LAPD, LAPF, LAPM a IrLAP, které jsou používány pro rozličné formy komunikace (v sítích X.25, v digitálních telefonních sítích, v lokálních sítích, pro modemovou komunikaci, pro komunikaci pomocí infračerveného světla), a další protokoly jako PPP, MTP-2 byly protokolem HDLC inspirovány. Některé jeho vlastnosti přebírá i IEEE 802.2 LLC, což řadí HDLC k nejvlivnějším linkovým protokolům.

Standard HDLC byl definován postupně v řadě samostatných dokumentů, které stanovovaly formáty rámců a postupy při komunikaci na sériovém spoji a později byly sloučeny do ISO/IEC 13239.